Depolymerizační jednotky – depolymerizace je jedním z reduktivních procesů. Dochází při ní k termickému rozkladu organických látek v atmosféře bez přístupu kyslíku, a tudíž nedochází ke spalování. Reakčními produkty jsou látky plynné, kapalné i pevné, které se většinou nazývají pyrolýzní plyn, pyrolýzní olej a pyrolýzní koks neboli biouhel.
V současné době se upřednostňuje materiálové a zejména energetické využití odpadů před jeho skládkováním, nebo nehospodárným a neekologickým spalováním. Velmi perspektivním způsobem materiálového, ale i energetického využití odpadů se jeví jeho termická depolymerizace, obecněji termický rozklad.
Termický rozklad (depolymerizace) organických materiálů je fyzikálně chemický endotermický proces, který vzniká v anaerobních prostředí v různých fázích při teplotách v rozsahu od 300 do 2.000°C. Tyto teploty přesahují limity chemické stability organických sloučenin, dochází při nich k jejich štěpení a ke vzniku nízkomolekulárních produktů a pevného zbytku.
Tento způsob využití nabízí ekologicky i ekonomicky atraktivní metodu zpracování tuhých komunálních a průmyslových odpadů, jako jsou odpadové pneumatiky, odpadové polymery, vysušené kaly z ČOV a další různé typy organických materiálů a biomasy.
Během procesu depolymerizace se štěpí uhlovodíkové řetězce a uvolňují se procesní produkty s relativně nízkou molekulární hmotností, které lze dále využít jako paliva, nebo jako zdroj cenných chemických sloučenin.
Anorganický inertní materiál (popel, kovové materiály, saze) zůstane jako tuhý zbytek po depolymerizaci relativně nezměněný a může se proto dále recyklovat pro další praktické použití.
